V rámu
EDICE 17x17 je edicíí fotografií, které v minimalistickém pojetí nabízíejí fotografie jako artefakt v kompaktním - menším a dostupnějším - provedení.
Tato fotografie z edice 17x17, je ajustována do dubového rámu s profilem 1cm, materiál. Rozměr obrazové části fotografie je 10x15 cm. Celková velikost rámu je 26x26 cm. Fotografie je adjustována v bílé paspartě se šikmým řezem. Některé adjustace fotografie jsou v rámu s třícentimetrovou hloubkou, adjustované tak, jakoby fotografie "levitovala - nadnášela se v prostoru ". Sklo rámu je s ochrannou vrstvou proti UV záření a snižující reflexy ve skle.Fotografie je na zadní straně podepsaná, doplněná popiskou s místem a datem vzniku. Podpis autora na zadní straně fotografie je i v rámu viditelný.
Jako autor fotografického díla se vždy snažím kromě vizuálního zážitku poskytnout i maximální technickou kvalitu zpracování na nejvyšší galerijní úrovni. Fotografie tisknu na archivní papíry německé firmy Hahnemuhle nebo francouzské firmy Canson, splňující nejvyšší nároky na uchování a kvalitu díla. Materiály jsou archivní - Ph neutrální. Při vystavování fotografií doporučuji dodržovat běžné standardy, tedy aby fotografie (tak jako obraz či grafika), nebyla vystavena na přímém slunečním světle, ve vlhku, vysokých teplotách apod.
Fotografie jsou určeny pouze pro osobní užití, pro vystavení v domácnostech nebo jiných soukromých prostorách. Pro všechny ostatní způsoby užití, jako je zobrazení na veřejných prostranstvích, institucích, publikování obrazu on-line nebo v tisku/médiích nebo jiná forma užití, je možná jen s písemným souhlasem autora.
První setkání “natvrdo”, Praha 29.prosince 1989
Ačkoli jsem fotil Václava Havla skoro týden před jeho zvolením prezidentem ČSSR, vždy to bylo mezi mnoha lidmi, v centru Občanského fóra, kde jsem byl tak trochu anonymní. Brzy ráno, v den volby nového prezidenta, jsem vešel do domu na tehdejším Engelsově nábřeží, a zazvonil na dveře bytu se jmenovkou Havlovi. V bytě bylo rušno, většinu lidí z jeho okolí jsem vůbec neznal. Stále ještě “neprezident” Václav Havel seděl ve své pracovně a kontroloval si inaugurační projev. Měl jsem z něho veliký respekt, byl jsem hodně nervozní, ale snažil jsem se zachytit tuto výjmečnou atmosféru. Naštěstí si mne vůbec nevšímal.
- Tomki Němec
Večeře u krále Carla XVI. Gustafa, Stockholm, 22.května 1991
Manželé Havlovi. První pár. Olga a Václav. Nikdy jsem je nestavěl do póz, neměli to rádi, já také ne. Rád fotim samovolné děje, než abych něco aranžoval. V tomto případě mne prezident požádal, tak to bylo jasný. Václav měl nový frak, asi z půjčovny, matně se mi vybavuje v paměti. Ruku do ohně bych za to nedal. Nicméně krásnej pár. Na slavnostní večeři ke králi a matce královně jsem je už doprovodit nemohl. Protokol je někdy pro fotografa “nepřítelem”.
- Tomki Němec
Odcházení, Cabo da Roca, Portugalsko, 14.prosince 1990
Možná dvě minuty, ani ne, dělily vznik této fotografie ze stejné pláže na nejzápadnějším místě Evropy, než Václav Havel došel k moři, aby ho tam překvapila příbojová vlna. Občas se mi stane, že zmáčknu spoušt’ fot’áku a rozbuší se mi srdce, protože vím, že “je TO tam”. Když jsem vyfotil situaci kráčejícího prezidenta, zanechávajícího stopy v písku, od prvního okamžiku, kdy jsem zmáčkl spoušt’, jsem si přál nereálné - at’ ten okamžik, kdy se symbolika stane realitou, nikdy nenastane... S odchodem Václava Havla “tam nahoru”, se stala tato fotografie zřejmě mojí nejznámější fotografií vůbec.
Vlna, Cabo da Roca, Portugalsko, 14.prosince 1990
Atlantik je v prosinci studenej a záludnej. V rámci oficiální návštěvy Portugalska vzali místní Václava Havla na nejzápadnější bod Evropy. Vydal se pěšky po pláži směrem k moři, a neodhadl přílivovou vlnu. Tak vznikla jedna z mých nejznámějších fotografií “prezidenta překapeného mořem”. Boty jsem si namočil taky.
- Tomki Němec
Snídaně doma, Rašínovo nábřeží, Praha, 5.července 1990
V pyžamu, slunce za okny, pohoda. Jakoby se nic nedělo, dojem líného nedělního dopoledne...
Za chvíli dopije čaj, hodí se do obleku a pojede na Pražský hrad, kde ve Vladislavském sále bude bývalý disident Václav Havel opětovně zvolen československým prezidentem.
- Tomki Němec
Drsňák. Lány, jaro 1990
Popiska v mé knize Havel zní “V rychlém služebním BMW a s osobními ochránci pozadu” Bylo to tak. Václav Havel, který vždy rád řídil auto, se dostal do patový situace v momentě, kdy se stal prezidentem. Tato radost, jako jiné, mu byla odepřena. Sice si vymínil, že bude vždy sedět na předním sedadle vedle řidiče (z čehož ochranná služba “tekla”), ale sám už auto řídit nemohl. Na jaře v Lánech se mu podařilo dostat se za volant, aby si vyzkoušel, jak rychle “to BéEmWé” sviští. Seděl jsem vzadu a bylo to poprvé v životě, kdy jsem se přiblížil rychlosti 200km v hodině...
- Tomki Němec
Hrdinové mého života. Havel a Jirous, Trutnov, 23.srpna 2008
Václav Havel a Ivan Martin Jirous. Občan Havel a občan Jirous. Dva senioři. V zákulisí (backstage) rockového festivalu Open Air Trutnov alias Trutnovskej Woodstock, kam Václav Havel přijel vždy, když byl v srpnu na chalupě na Hrádečku. Je to pro mne symbolické setkání dvou velikánů, které propojil život v nesvobodě. Oba vězni svědomí. Oba pronásledovaní komunisty a jejich přisluhovači. Oba odešli ve stejném roce 2011... #nikdytonevzdali
Tomki Němec
Vladař. Zámek Slavkov, 28.října 1990
Fotografie vznikla o přestávce napjatých jednání o ústavním uspořádání federace, jednoho z řady pokusů přispět k dohodě obou republik o budoucnosti společného státu. Bylo to napjatý a domluva mezi politiky nebyla jednoduchá... Václav Havel si o přestávce v jednom salonku, určeném pro prezidenta a jeho doprovod sedl do “královského” křesla. Sledován svými poradci a ve smíchu prohlásil, že kdyby byl vladařem, nemazlil by se s tím a vydal by dekret. A bylo by hotovo! To, že se rád smál a měl smysl pro humor ví každý, kdo s ním přišel někdy do styku.
- Tomki Němec
Na návštěvě v Novém Yorku
Václav Havel se vždy snažil využít několika málo chvil, kdy vyšetřil čas mezi oficiálním programem prezidenta, aby se mohl setkat se svými kamarády a známými... Pokud to bylo možné, vždy se setkal s Formanovými. Tentokrát v příjemné atmosféře v bytě Formanových naproti Central parku. New York, ca 1997.
- Tomki Němec